Rodinná arteterapie nejde přesně definovat, jsou to jakékoli arteterapeutické techniky využívané v rodinné psychoterapii. Rodinná psychoterapie pracuje s rodinou jako celkem. Nevnímá klienta jako jednotlivce, ale pohlíží na něj jako na součást rodinného systému. Jeho problémy dává do souvislosti s fungováním celé rodiny a snaží se nastolením změny v rodině dosáhnout vymizení daného problému.

Rodinná psychoterapie se rozvinula, protože si odborníci uvědomili, že problém klienty není jen záležitostí niterní, ale jde o problém interpersonální. Všichni členové rodiny se vzájemně ovlivňují. To jak nahlížíme na sebe, má základ v tom, jak se k nám chovají druzí, proto se středem zájmu stávají vztahy a nikoli jedinec.

Arteterapeutické prvky probouzí ve členech rodiny kreativitu, tvořivost a hravost. Pomáhají členům rodiny poznávat se kreativním způsobem a zažít něco nového. Nevědomí každého člena rodiny se během tvorby rozkrývá, můžeme narazit na různé druhy vazeb a skryté emoce. Prostřednictvím tvorby se dají sledovat pocity a vztahy. Do výtvarné tvorby se promítá aktuální dynamika rodiny, se kterou se dá následně pracovat.

Často se stává, že problém, který má jeden člen rodiny se přenáší na další členy po generace. Podle této teorie procházejí rodiny přirozeným vývojovým cyklem, který se neustále opakuje. Příkladem může být matka, která nezažila dostatek nepodmíněné lásky v dětství. Ani ona nejspíš nebude umět tuto nepodmíněnou lásku dát svým dětem a proto se tento problém bude stále opakovat.